První zmínka o této rodové linii je z roku 1710, kdy se narodil Matěj Fiřt – konkrétně 7.1.1710.
Jeho rodiči byli Václav Fiřt z Dlouhé Lhoty a matka pravděpodobně Voršila.
Kromě Matěje měli ještě dvě děti:
23.6.1707 se narodil Petr
12.2.1714 se narodila Anna
Matěj se 12.10.1738 oženil s Annou, dcerou Matěje Moudrého:
s Annou měl 8 dětí:
|
jméno |
Datum narození |
Datum úmrtí |
Poznámka |
|
Jan |
7.2.1740 |
|
|
|
Jakub |
20.7.1741 |
|
|
|
Magdalena |
10.7.1743 |
|
|
|
Antonín |
6.6.1745 |
|
|
|
Elisabeth |
15.10.1747 |
|
|
|
Filip |
1.4.1750 |
|
|
|
Dorota |
11.1.1753 |
24.3.1755 |
|
|
Václav |
31.5.1755 |
|
Naše větev |
V naší rodové linii pokračuje Václav:
Zde je zápis o jeho narození
Václav se oženil s Rozálií, dcerou Václava Moudrého z Dlouhé Lhoty, čp. 13. Rozálie se narodila asi v roce 1767.
Václav měl s Rozálií 9 děti:
|
Jméno |
Datum narození |
Datum úmrtí |
Poznámka |
|
Kateřina |
17.10.1785 |
|
|
|
Jan |
24.4.1787 |
24.4.1787 |
|
|
Josefa |
28.2.1788 |
|
|
|
Marie |
26.3.1790 |
|
|
|
Jan |
29.7.1791 |
13.11.1856 |
|
|
Josef |
14.2.1795 |
7.12.1860 |
|
|
Anna |
18.5.1797 |
|
|
|
František |
22.3.1801 |
|
|
|
Wilhelmina |
7.3.1802 |
|
|
Václav Fiřt umírá 5.5.1835, jeho žena Rozálie 11.2.1827.
Zápis o úmrtí Václava:
Josef se přestěhoval do Drásova, kde se oženil s Annou Břízdalovou z Dlouhé Lhoty čp. 5.
Anna se narodila asi v roce 1799 Václavu Břízdalovi (1754-11.3.1824) a Anně roz. Zlesa (1771-17.3.1822)
S Josefem Fiřtem měli 6 dětí:
|
jméno |
Narození |
úmrtí |
Pozn. |
|
Matěj |
11.3.1826 |
11.3.1826 |
|
|
Anna |
11.8.1828 |
23.1.1829 |
|
|
Barbora |
20.8.1829 |
|
|
|
František |
22.5.1832 |
|
|
|
Matěj |
26.5.1835 |
|
|
|
Václav |
1840 |
7.12.1859 |
|
Narození Matěje:
Matěj se nejprve žení s Magdalenou Peckovou, se kterou má dva syny Matěje (1867-20.5.1868) a Václava (1864-19.2.1868), ale oba jeho synové umírají na psotník a také jeho manželka Magdalena 20.3.1869 umírá na seslábnutí. Bylo jí 25 let.
Matěj se 20.9.1870 žení podruhé a to s Josefou Černou z Jablonné 14.
Josefa se narodila 2.3.1850 Františku Černému a Marii roz. Fejtové – oba dva pocházeli z Jablonné. Svatbu měli 20.2.1838 v Jablonné.
Kromě Josefy měli ještě 6 dalších dětí:
|
jméno |
narození |
úmrtí |
Pozn. |
|
Barbora |
23.1.1844 |
|
|
|
Josef |
7.7.1846 |
|
|
|
Josefa |
2.3.1850 |
|
|
|
Marie Anna |
27.1.1839 |
|
|
|
Alžběta |
1.9.1854 |
|
|
|
Františka |
24.4.1858 |
|
|
|
Petronila |
1860 |
6.4.1867 |
|
František Černý se narodil 17.4.1818 Janu Černému (1779-20.10.1859) a Kateřině Vrbové z Jelenců. Měl ještě čtyři sourozence:
|
Jan |
18.2.1809 |
Zemřel před 1824 |
|
|
Anna |
29.4.1819 |
|
|
|
Barbora |
13.5.1822 |
|
|
|
Jan |
14.7.1824 |
16.4.1826 |
|
Zápis o úmrtí Jana Černého:
Marie Fejtová se narodila asi v roce 1818 a zemřela 17.9.1893. Jejími rodiči byli Václav Fejt (1775-21.4.1839) a Marianna Skuhrovcová (2.12.1795-8.9.1838), oba z Jablonné. Svatbu měli v Jablonné 24.2.1815.
Měli šest dětí (naše Marie byla nejstarší):
|
Jméno |
narození |
úmrtí |
Pozn. |
|
Marie |
1818 |
17.9.1893 |
|
|
Jan |
3.2.1821 |
|
|
|
František |
13.1.1823 |
13.1.1823 |
|
|
Anna |
17.9.1825 |
|
|
|
František |
10.7.1828 |
|
|
|
Barbora |
30.11.1833 |
|
|
Zde je zápis o jejich úmrtí:
U obou se mi podařilo zjistit i jejich rodiče, tudíž praprarodiče Josefy Černé, manželky Matěje Fiřta.
Rodiče Václava Fejta byli Josef Fejt z Jablonné 1 a Ludmila z Horních Hbitů. Rodiče Marianny Skuhrovcové byli Jakub Skuhrovec z Jablonné 20 a Dorota Zíbová z Druhlic.
Vraťme se nyní k Matějovi Fiřtovi a jeho druhé manželce. Měli spolu 4 děti:
| Václav | 1872 | ||
| Anežka | 24.11.1876 | 6.4.1878 | ochrnutí plic |
| Alois | 24.11.1876 | 13.11.1882 | neštovice |
| Antonie | 17.1.1879 | 25.10.1909 se vdala za Frant. Synderu | |
| Josef | 16.3.1881 | 15.7.1949 | 5.11.1907 se oženil s Terezií Burianovou |
| František | 15.12.1885 | 31.1.1911 se oženil s Marií Bartošovu | |
Narození Josefa Fiřta:
Josef Fiřt se 5.11.1907 žení s Terezií Burianovou.
Dále viz pokračování u linie Burianů.
ZAJÍMAVOSTI:
Příčiny úmrtí:
"psotník" měl vyjadřovat tetanické křeče-tj. křeče vzniklé při nízké hladině vápníku v krvi, ale postupem času se termín "psotník" začal používat pro jakékoliv celkové křeče-epilepsie. Onemocnění bývalo dříve časté u dětí trpících křivicí.
Popis obce Jablonná z matriky kolem roku 1850.
G čti jako j J čti jako i
Jablana powodj gmeno swe od gabloně, Apfelbaum matus, genž pry stal u prwnjeho stawenj zde postaweneho, kde pod tjm stromem starec sede, wyřekl: Toto mjsto slauti bude Gablon. Gest o mnoho pozdegi tato wes založena než Hornohbyty. Gegi starowekost setwa dosahne k roku 1600. Přigima k sobě dwě samoty, a sice žiwnustku chalupnickau w Drakowech bljž kaciňského potoku, od žiwnosti bartošowske w Gablany pod čjslem domownjm 13tym twořenou a pak žiwnustku chalupnickau u Zawršeckých, stranů Gelenců ležjcj, od gruntu Lukšanowa w Gablany pod čjslem domownjm 16tym uwedenou. Cela obec náleží poddaností k Dobřjši. Naboženstwj obywatelů jest katolické a protestantské. Před 30 lety bylo zde geště mnoho kacjrřů, neywjce Bartošowe. W roce 1834 wystawěla gablanská obec zwoničku zděnou a zgednala i Klekanec. K té zwonici postawili i dřewěný křjž. Domownjch čisel gest zde 35, kteráž se následowně wykazugi:
popis jednotlivých stavení:
čp. 1 – u Feytů – žiwnost selská. Hospodář Josef Feyt, manželka Magdalena zde bydlí
čp. 2 – u Chalupeckých – žiwnustka chalupniká, hosp. Josef Kaut, manž. Ana zde bydlí
čp. 3 – u Baudnjků – žišnost selská prostředj. Hosp. Wáclaw Bartoš, Magd. Manželka zde bydlí
čp. 4 – u Šewce – chalupnický domek na půdě baudnjkově s polmi běznými, tj. na čas od wrchnosti dobřjšské pronaugmutými. Hosp. Jakob Filip, šwec patentátní invalida, manželka Anna zde bydlí
čp. 5 – u Křjžů – chalupnický domek s polmi běžnými po oseni letos wystawená. Nowy hospodář Wáclaw Kubat, Josefa žena zde bydlí
čp. 6 – w chalupě sirotkowy, gindy u Šustů. Chalupnický domek, nájemníci: Jan Bartoš, Veronika manželka, Wáclaw Formanek, Anna žena zde bydlí
čp. 7 – u Longru, u Králjčka – chalupnický domek s polmi běžnými, letos přestawěná. Hospodář Jan Králjček, Magdalena žena zde bydlí.
čp. 8 – u Zelenků, chalupnický domek s polmi běžnými, hospodář Jan Šwec, Magdalena manželka zde bydlí
čp. 9 – u Kubjčku chalupnický domek s polmi běžnými, hospodář Waclaw Kolář, Marie žena zde bydlí
čp. 10 w chalupě Bohačowě, na Košjkowě, chalupa, domkář. Nagemnjk: František Fura, tkadlec, Karolina manželka zde bydlí
čp. 11 – u Boháčů – žiwnost selská. Hospodář Jan Sirotek, Anna manželka zde bydlí
čp. 12 – u Sirotků – žiwnost selská. Hospodář František Bartoš, Marie manželka zde bydlí
čp.13 – u Bartošů – žiwnost seslká. Hospodář Martin Bartoš, Kateřina žena zde bydlí
čp. 14 – u Černých – žiwnost selská prostřednj. Hospodář Jan Černý, Kateřina žena zde bydlí
čp. 15 – w pastoušce, u pasteyře. Chalupa obecnj, pasteyř Josef Hampeis, Magdalena manželka zde bydlí
další čp. už bez obrázků:
čp. 16 – u Lukšanů
čp. 17 - u Waltjků
čp. 18 – u Synků
čp. 19 – u Starých, u Kreyčů
čp. 20 - u Hawjřů
čp. 21 - u Skuhrowců
čp. 22 - u Chlumáka – hospodář pocházj ze zadnjch Chlumů
čp. 23 – u Hawlatů
čp. 24 – u Kalců
čp. 25 – u Freywilicků
Samota w Drakowech
čp. 26 – u Drakowských
opět we wsi
čp. 27 – w chaloupce
Samota za wršky
čp. 28 – u Zawršeckých, u Zawršáka
opět we wsi
čp. 29 – u Hagných, u hajného
čp. 30 – u Kowařů – chalupa domkářská. Hospodář Jan Mařjk, kowař, Kateřina manželka zde bydlí
chalupy nowegšjho wěku:
čp. 31 – w chalupě Skuhrowcowě, hospodář Josef Skuhrowec, manželka Josefa
čp. 32 – u Tesaře, chalupa s polmi běžnými na gruntu Černých stojící. Hospodář Jan Kašpar
čp. 33 – u Šwudleňáků (že žena šwadlenka) – chalupa domkářská s polmi běžnými. Hospodář Wogtech Skuhrowec, Anna manželka zde bydlí.
čp. 34 – u Kalčjka
čp. 35 – u Strnada
Do farnosti patřili následující obce:
Dolní Hbity, Horní Hbity, Káciň, …, Jablonná, Jelence, Luh, Vápenice, Třtí, Kaliště, Nepřejov, Větrov, Líšnice a Smolotely.
Počátky Dolních Hbit sahají do daleké minulosti. Přestože je to obec malá a nenápadná, její historie je velmi bohatá. Vznikla přesně v nezjištěné době, pravděpodobně ve 12. století na tzv. solné stezce, která vedla z dnešních Solenic, přes Kamýcký hrad – Vrš, do Prahy.
Vesnice je zajímavá již svým názvem, který je jediný v celých Čechách. Původně se ve staročeštině nazývala Tba, což znamená dbalý. Později se přejmenovala na Tybity, po úpravě jazyka Janem Husem na Tbity a později na Hbity.
První písemná zpráva je z roku 1325, kdy český král Jan Lucemburský prodával kamýcké lovčí lesy a přilehlými vesnicemi panu Heřmanovi z Miličína.
V Dolních Hbitech se udržuje pověst o tom, že český král Karel IV. v těchto místech na lovu zabloudil a protože zde chybil, nechal zde postavit kapličku a toto místo nazval Chybity. I když je tato historka zřejmě nepravdivá, existuje zde jedna zajímavost. Král Karel IV., za doby své vlády osobně jmenoval třikrát kněze pro dolnohbitskou faru. Tento doložený fakt je v našich dějinách ojedinělý a znamená to, že musel mít ke zdejšímu kraji určitý vztah. Pravděpodobně jezdil do zdejších lesů na lovy a je možné, že si chtěl popovídat se vzdělaným člověkem a třeba i kulturněji přenocovat u zdejšího faráře.
Hbitům se nevyhnuly ani husitské války. Husité rozbořili a spálili původní starý kostel. Během třicetileté války, kdy si různí zemani a šlechtici prodávali tuto obec podle momentální potřeby peněz, celé Hbity vyhořely.
Kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Hbitech stojící na místě starého gotického kostelíka je vytvořen v pseudorománském slohu. Z gotického kostelíka, který zde stával asi od roku 1368 do jeho zboření v roce 1868, se do dnešní doby nic nezachovalo. Nový kostel byl dostavěn v roce 1872 a posvěcen 24.dubna 1875 kardinálem Schwarzenbergem.
Dne 26.ledna 1968 uhodil do hlavní věže kostela blesk a z 36 metrů vysoké věže uhořelo 6 metrů. Při hašení byly také poškozeny varhany. Oprava po vyhoření věže byla provedena během léta a podzimu 1968.
Dlouhá Lhota
Historický vývoj obce
Souvislé osídlování Dlouhé Lhoty spadá do období po roce 1300 – první písemná zmínka je z roku 1336. V roce 1356 byla obec přejmenována na Nová Lhota a v roce 1364 na Bavorova Lhota podle Bavora ze Strakonic, který zde založil kostel. Původní název obce Dlouhá Lhota bylo vráceno v roce 1654, kdy na Příbramsku a Dobříšsku dochází k další kolonizaci území, vyvolané pravděpodobně rozvojem báňského podnikání.
Výraznější rozvoj Dlouhé Lhoty nastává v druhé polovině 18. a začátkem 19. století, kdy dosahuje téměř 600 obyvatel. Od roku 1850 počet obyvatel postupně klesá až na dnešních 320 obyvatel. Vliv na pokles obyvatelstva měl rozvoj báňského a těžebního průmyslu v blízké Příbrami. Hlavním zaměstnáním bylo ve středověku zemědělství, obec však proslula pálením kolomazi, kterou zásobovala široké okolí.
První škola byla založena roku 1822. Stávala proti kostelu (dnes obytný dům). Do té doby chodily děti do školy do Svatého Pole a také bylo vyučováno v jedné najaté místnosti v obytném stavení.Roku 1889 byla vystavěna nová dvoutřídní škola. Od roku 1975 se již zde nevyučuje. Dle tehdejšího nařízení byly některé vesnické školy zrušeny. Děti dojíždějí do Dobříše nebo Příbrami
Z kulturně – historických památek se dochovaly:
- kostel sv. Jana Evangelisty ( původně sv. Jana Nepomuckého), gotický ze 14.století. V 16. a 18. století a kolem roku 1800 upravovaný, roku 1897 byl pronikavě obnoven a upraven. V kostele jsou znakové náhrobníky z roku 1545 a 1673
- hřbitovní zeď na oválném půdorysu, prolomena barokní branou
- barokní márnice na hřbitově
- zámek z doby kolem roku 1800, postavený na místě původní tvrze, nověji upravovaný
- socha sv. Jana Nepomuckého z druhé poloviny 18.století
Historický půdorys zástavby z minulého století se dochoval v centrální části kolem rozsáhlé obdélníkové návsi, na které byl situován kostel a čtyři vodní plochy. Náves byla pak zastavěna několika obytnými objekty, školou a hasičskou zbrojnicí s Obecní úřadem. Výrazná je vzrostlá zeleň obklopující především vodní plochy a uliční síť. Zástavbu podél návsi tvoří domkářská výstavba a zemědělské usedlosti. Dominantou zůstává kostel a areál zámku, situovaný na jihozápadní okraji návsi. Na zámek navazuje rozlehlý areál parku.
Výpis z kroniky
Panství Dlouhá Lhota patřilo staropanskému rodu Bechyně z Lažan, kteří se původně psali ze Seidlitz a byli usedlí ve Slezsku. Znak jejich byl tři kapři červení ve stříbrném poli.
Praotec rodu tohoto byl Jindřich Lefl z Lažan (ze Seidlitz). Byl roku 1403 komorníkem krále Václava IV., u něhož ve velké milosti byl a proto se stal hejtmanem knížete Vratislavského. Držel roku 1410 Krakovec, r.1414 Náchod a téhož roku vyměnil tento za Bechyni. Od syna jeho Jana řečeného Bechyňka (zemřel před rokem 1467), pocházejí dvě větve založené jeho syny. První.větev Bernartická od Burjana a druhá větev Pičínská od Oldřicha, který koupil Pičín od Petra Kořenského z Terešova. Z četných synů Oldřicha byl Mikuláš pánem na Dlouhé Lhotě ( roku 1515), na Běšinech (roku 1524) a koupil roku 1543 i Libčice. Pravnuk Mikuláše, Mikuláš starší (zemřel roku 1646), prodal pak roku 1630 Dlouhou Lhotu Juditě Bechyňové, manželce Jiříka, který byl s Mikulášem příbuzný. Po smrti Judity Bechyňové z Lažan roku 1656 zdědily Dlouhou Lhotu její dcery: Anýžka, Magdalena–Markéta a Eva-Kateřina a ty ji ještě téhož roku prodali Salomoně Veronice z Račína, která stala se manželkou jejich bratra Kašpara Maxmiliána, který byl v letech 1668-1671 místosudím a místokomorníkem v království Českém. Skrze jeho manželku přišlo u této větve jméno Humprecht v oblibu. Syn jejich Jan vstoupil do řádu Fhestinův – Kajetánů roku 1670. Tento Kašpar Maxmilián z Bechyně byl snad posledním pánem z rodu tohoto na Dlouhé Lhotě, alespoň se zdá tomu poukazovati nápis jeho poslední na náhrobním kamenu jímž přikryta jest hrobka v lodi chrámové.
Statek a panství pak připadlo na jeho syny, kteří pro dluhy tento prodali Rudolfu z Colloredu za 108 000 zlatých. Statek byl dál pronajímán pánům Mladotovi, Stránskému, Havlíkovi a dále zde působili pan O. Heyn, správce pan Libý, pan Mára a před druhou světovou válkou koupila zdejší zámek, polnosti a lesy paní Marie Eiflerová. Statek byl po válce zkonfiskován, pole rozparcelovány a lesy zestátněny.
Drásov
První písemná zmínka o existenci osady (původně Drasovici, později též Drasovice) ležící necelých 10 km jjz. od Dobříše poblíž potoka Kocáby, pochází podle A.Sedláčka z roku 1057. Uvádí, že toho roku byl jeden člověk ze vsi – „včelník“ – darován litoměřickému kostelu. Další zpráva pochází až z počátku 16. století, kdy ves náležela Pešíkům z Komárova a pocházel odtud man, jenž jim sloužil. Záhy ji získali Bechyňové z Lažan sedící na Pičíně, kteří ji připojili ke svému statku v Dlouhé Lhotě. Rod Bechyňů, erbu tří červených kaprů ve stříbrném poli, udržel tento majetek celá dlouhá staletí. Až po smrti Ignáce Humprechta Bechyně z Lažan (+1742) prodali jeho synové Jan Václav a Ignác Ludvík zadlužený dlouholhotecký statek, k němuž stále patřil i Drásov, benediktýnům u sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském. Posledním feudálním držitelem vesnice byl od roku 1838 kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld a proto na posledních deset let připadla k Dobříši.